Káva Vesmířanů


Zrníčko si poranil tlapku a nemohl do lesa. Kavulenka seděla na podlaze a tak trošku se nudila. Nejradši by šla ven, ale bez Zrníčka? To mu nemůže udělat… Dívala se oknem na nebe, jak po něm plují mraky, šedavé a bílé, a jak obloha na západě pomalinku začíná růžovět. Moct se tak proletět… Ale vždyť už to zná, už létala nad střechami, už ví, jak na to! A Kavulenka zavřela oči, natáhla ruku a podala ji větru.

Proletěla se nad střechu, nad louku i les, až nahoru ke hvězdám – napadlo ji, že by mohla snadno prozkoumat, jakou kávu pijí Vesmířané. Zrníčka to mrzet nebude, protože kávu nepije a možná ani netuší, co to je.

Kavulenka létala a široce se usmívala. Cítila volnost, jakou dříve ještě nepoznala a ohromovalo ji vše, co spatřila. Rychle se přibližovala k nádherným a chladným hvězdičkám, které ji zářily na cestu jako pouliční lampy – akorát, mnohem hezčí. Čím více se vzdalovala městu, tím více hvězd viděla. Rozhlédla se doprava a všimla si malé jemné pěšinky. Mléčná dráha! Oči se jí pootevřely ještě více, jako by se od ní mohly oddělit a tím intenzivněji vnímat celou scenérii. Mléčná dráha vypadala jako obzvláště napěněná pěna pro cappuccino… Nadýchaná pěna kreslila cestu bez přesně nalinkovaných okrajů, tady vlastně nemělo nic přesně dané hranice.

Kde jsou Vesmířané? Možná teď dopíjí šálek kávy na nějaké smetanové hvězdě, kterých je okolo spousta. Jsou bílé jako sníh… Zatím je tady ale Kavulenka sama.

Autorská práva: Don Franko s.r.o.

 

Náš tip: Létající Kavulenka a Zrníčko

 


Voni jako Earl Grey a chutna po koreni takova je matka vsech kav z Etiopie