Adel bez čichu připravuje kávu


Prosinec 2019 - nedávno jsme potkali Adel, která je pro nás výjimečná svým "handicapem" - nemá čich! Prišla o něj při úrazu, když měla teprve 1 rok. Asi si umíte představit, jakou mají chuť nápoje nebo jídlo, když máte silnou rýmu - téměř žádnou. Nyní Adel studuje Biomedicínskou techniku na Technické univerzitě v Liberci a díky našemu setkání se rozhodla o pokus - chce se naučit rozeznávat chutě v naší kávě. Najde útočiště v kuchyňce na kolejích, nebo bude muset vařit jinde? My ji držíme pěsti a vy se pozorně začtěte...

Adel se uci pripravu kavy ve spolupraci s rodinnou prazirnou Don Franko_1


Lze si vychutnat kávu i bez čichu?


Nad touhle otázkou nepřemýšlím až do chvíle, kdy potkávám Honzu a Báru. Důvodem je vsugerovaná automatická odpověď -> NE. Jste padlí na hlavu? Nepoznám rozdíl mezi durianem a chlebovníkem – což by se mohlo přirovnat k tvarůžkám a eidamu. Nicméně tenhle pár mě donutil opravdu přemýšlet.

 

"Když člověk nemá čich tak z půlky nemá chuť, že ano? Ale musí to tak být vždy?"

 

Ve spolupráci s Honzou a Bárou z pražírny Don Franko chci zjistit, zdali se dá chuť trénovat a zlepšit si ji. Momentálně dokážu poznat, jestli piju vodu nebo kávu (dělám si srandu, každý přece ví, že káva se pije teplá a voda studená…to rozeznají asi všichni). Tak uvidíme, jestli po čase rozeznám rozdíly mezi druhy kávy či ve způsobu přípravy...začínám tedy mletím kávy a přípravou přes french press.

 


Jedno zrnko kávy váží průměrně 0,131 g


Spouštím svůj osobní projekt "Adel hejbni zadkem a nauč se vařit dobré kafe." Dá se říct, že začínám od píky, protože zatím jsem na úrovni: ZTHV (Zalij Turka Horkou Vodou). První způsob přípravy, který se chystám naučit je french press. Jestli to znáte, tak musíte uznat, že to není žádná věda. Po prvních zkušenostech musím říct jen: OMYL!

Z pražírny mám ruční mlýnek, návod mi ale nedali… "Studuješ techniku, to přece zvládneš ne?" HaHaHa jistě… důvod proč nekoukám doma na televizi? Ta na můj vkus až moc inteligentní věc se nechce zapnout. (Není to tím, že bych to neuměla, ale jí se nechce, přísahám!). No nic, chci tím říct, že jsem dost netechnický typ a nedat mi k něčemu návod je opravdu kruté. Ale zpět ke kávě ☕

Je tady den D a já jdu vařit své první profi-kafe. V receptu správné přípravy píšou: 6 – 8 g na 100ml. Koukám na svůj 300 g balík zrnkové kávy a jsem mírně v černé díře našeho pozadí (slušně řečeno). Jak mám u sta hromů odměřit 6 – 8 gramů bez váhy??? Je to jako s receptem od babičky - "dej tam špetku toho, od oka toto a podle konzistence přidej tamto." Skvělý recept babi, díky. Místo chleba mám cihly a můžu si postavit barák.

Po nekonečném hledání váhy jednoho zrnka (díky internete za tuto informaci) a počítání kolik zrnek musím mít, abych měla 6 – 8 gramů, vám můžu sdělit jednu skvělou pomůcku: jeden malý panák je cca 10 gramů. TaDá! (nebudu se ale chlubit cizím peřím, zvážil mi to Honza z pražírny Don Franko… já bych to asi dělala po staru a odměřovala 60 zrnek na jedno kafe).

Tak tedy pro ty, kdo stejně jako já nemáte kuchyňskou váhu: kávu si můžete odměřit pomocí panáku. Je to sice nějakých deset gramů, ale větší množství kávy znamená víc kofeinu, a to se před zkouškovým obdobím hodí.

zrnková káva 10 g v malem panaku zmereno v prazirne don franko prazicem Honzou


Malý panák = 10 gramů kávy. A Můžeme začít vařit.


Celý den dávám očichávat pytlíky s čerstvou kávou každému, koho potkám. Hrozně mě fascinuje to, že v tom opravdu cítíte rozdíl, i když se jedná o stejný produkt (kávu). Jak je možné, že v něčem, co není čokoláda, cítíte čokoládu?

Nejsem si vůbec jistá, jestli poznám rozdíl mezi Kolumbií a Nikaraguou (což jsou dva druhy kávy arabica z pražírny Don Franko, které mám na kolejích). Takže si zvu na svou první „kávovou seanci“  kamarády. Nějaký čas budou sloužit místo mého nosu. Dávám jim očichávat vše, co mi padne pod ruku – zrnka Kolumbie, zrnka Nikaragui, namletá Kolumbie, namletá Nikaragua, Kolumbie ve french pressu, Nikaragua ve french pressu (jen tak pro sichr, jeden nikdy neví… co kdyby to náhodou mělo jinou vůni v mlýnku a jinou ve skleničce). V manuálu na internetu píšou: Krok č. 1. do mlýnku nasypte 6-8 gramů zrnek a namelte je. Nevypadá to složitě – zrnka – kameny – mletá káva. Tadááá. S úsměvem jdu na to. Po dvou minutách mě úsměv přešel. Nikdo mi neřekl, že na přípravu kávy musím mít svaly jako vlašáky! Bicepsy v jednom ohni a těch zrnek ne a ne ubývat. No… teď už chápu, proč lidé po kávě hubnou. To se člověk nadře, než si uvaří jednu kávu.

 


Znám jednu zkratku, je sice o něco delší, ale o to horší cesta.


Pot se mi řine po čele a srdce buší jako kdybych běžela do menzy na oběd. Důvod proč těžce dýchám a ruce se mi třesou, je ten, že jsem si právě konečně umlela svou první dávku kávy sama! A že to byla dřina! Mám tendenci povzbudit své kamarády, aby mi zatleskali. Ti se mi místo toho smějí, že bych měla se svou (ne)kondičkou začít něco dělat.

Takže, krok č. 1. umlít kávu – HOTOVO! Krok č. 2. nasypte kávu do french pressu. To je ten nejlehčí úkol z celé přípravy. Inteligentní lidé vezmou mlýnek a kávu jednoduše přesypou do nádoby. Ti, kdo se řídí pravidlem „proč to dělat jednoduše, když to jde složitě“, vezmou lžíci a kávu z mlýnku nejprve vyberou a poté přesypou do sklenice.

 

Když se na celý úkon podíváme z fyzikálního a praktického hlediska, tak je hned na první pohled jasných pár věcí. V prvním případě, kdy se káva rovnou přesypává z nádoby do nádoby je jen malá pravděpodobnost odfouknutí či vybryndání kávy. Ve druhém případě tato pravděpodobnost razantně stoupá.

Po tom, co se stokrát omlouvám spolubydlící a za slibování, že přinesu vysavač, stírám kávu ze stolu a židle, vám můžu dát jednu radu: Přesypte kávu rovnou z mlýnku do french pressu.

nerezový ruční mlýnek Don Franko


Namleto – hotovo, přesypáno – hotovo


French press je způsob přípravy, kdy se káva zalévá horkou vodou a po luhování se přes síto nalije do hrníčku. Z pozice laika můžu říct, že je to turek bez lógru.

V návodu píšou: Nalijte do french pressu na kávu cca 100–120 ml vody o teplotě 90–95 °C a zamíchejte lžičkou. Koukám na kamarády, na návod, na kamarády, na návod. „Kde mám teď jako shánět teploměr?!“ Bude to lehký, říkali. Dvě minutky a máš kafe, říkali. Lhali… Jedna zrada za druhou. Rtuťový teploměr, který máme na vrátnici, má jen hádám 40°, ten použít nemůžu.
Kamarádi mi duchaplně radí, ať strčím do konvice prst. HaHaHa moc vtipné, i já vím, že vařící voda pálí…

Rada od študáka pro študáka. Když nevíš, koukni na net. Strýček GŮGL mi nejdřív hází články typu „Jak najít vodu v přírodě“ nebo diskuze „Jak nejlépe ohřát vodu na umělé mléko“. Jak se tak dívám, tak ať nám je dvacet nebo třicet, ať už kojíme nebo se šprtáme na testy – pořád máme ty stejné problémy: jak ohřát vodu tak, aby měla méně než 100°??? Takže pro toho, koho by zajímalo mléko: Sunar 90 ml 12 - 15 sekund v mikrovlnce. Pro toho, koho zajímá káva: pokud máte vodu v litrové konvici, tak ji nechte přesně minutu a 20 sekund odstát.

Moje dnešní ponaučení: když nemáte speciální konvici nebo jiné udělátko na měření teploty vody, tak dřív, než si zalijete kávu, nechte vařící vodu aspoň 2-3 minuty odstát a teplota klesne přibližně k 90°C.

 


Jak na french press - díl první


Tak a jdu do finále. Podle návodu: nalijte menší množství vody do nádobky s kávou, zamíchejte lžičkou a po 30 vteřinách dolijte požadované množství vody. Později jsem se na to ptala Honzy z pražírny. Existují dva názory, jak správně provést tuhle část přípravy. Jeden říká, že se má káva zalít plným množstvím vody a pořádně zamíchat. Druhý je shodný s návodem, kterým se teď řídím já. Honza mi vysvětlil, že káva se prvně spaří, čímž se uvolní nežádoucí plyny a poté se doleje požadovaným objemem vody.

Nicméně ať už děláte kávu jedním či druhým způsobem, musíte ji v obou případech nechat pár minutek vylouhovat. Návod píše 3 – 4 minutky. Ženy mi teď dají za pravdu, že to je velice nešikovně zvolená doba. Je to přesně ta chvilička, kdy se člověk zakecá a úplně zapomene na čas. "Miláčku, jdu na 5 minut k sousedce, nezapomeň co půl hodiny pomíchat guláš." Takže... pro můj klid duše se všemi smysly soustředím na hodinky a bez zapojení do hovoru s ostatními doufám, že neprošvihnu ten správný čas.

Tři dva jedna, jdeme na to. Stlačením pístu (sítka) oddělím kávu od gruntu (sedliny? nejsem si jistá, jak tomu mám říkat) a obsah french pressu rozliju do skleniček. Nastane hluboké ticho…"Co to do **** je?"

 


Jak na french press, aneb místo kávy slabý čaj II.


Všichni beze slova zíráme na tu tekutinu ve sklenicích. Ztěžka polknu. "Ups" Já to asi zkazila. Rudnu jako rajče. Ta kapalina (zatím bych to nenazývala kávou) má zvláštně světlou barvu. Skvělý! Jen já můžu z kávy vykouzlit čaj. Chybí mi už jen kousek a udělám vám z vody víno, co? Nasazuju svůj mírně křečovitý úsměv a snažím se to zahrát do autu "No to víte, pití velkého množství kávy je možná škodlivé, tak to nebudeme moc riskovat, ne?" Nezabralo to. Z trapné situace mě vysvobozuje Janča, která přišla s naprosto dokonalým racionálním řešením, proč je ta káva tak světlá. "Bude to tím, že jsme zvyklí pít kávu z keramiky a v té to vypadá o hodně tmavší." Spadne mi kámen ze srdce a nadšeně přikyvuji. Ano, ano, to je ono! Takže s chutí do toho!

Všichni si bereme skleničku a z legrace připíjíme na zdraví. Jsem mírně nervózní, je to můj první testovací doušek kávy. Opatrně usrkávám jako pravý kávový gurmán a………... je mi do smíchu. Průhlednými skleničkami to není. Tak káva je opravdu spíš čaj. Po počáteční trapné chvilce, kdy se všichni tváří vážně a asi zvažují, jestli mají předstírat, že jim to chutná nebo mi rovnou říct ať na kariéru baristy zapomenu, se atmosféra uvolní a my se dáváme do smíchu. "No co? Tak místo kávového dýchánku máme čaj o páté. Nějaký problém?" Hold žádný učený z nebe nespadl. Takže do příště už vím, že kávu musím namlít víc najemno.

Rada z kávové laboratoře: chceš-li připravovat kávu ve french pressu, tak musíš namlít zrnka zhruba na velikost cukru krystal. Při následných pokusech už podle chuti dolaďuješ jemnost/hrubost. U dalšího vaření to tedy zkusím jinak a snad to bude lepší. Čím jemnější namletí, tím silnější intenzita výsledné kávy a naopak!

 


Cítím rozdíl v chuti kávy?


Vrátím se na začátek, důvod tohoto setkání bylo zjistit, zdali chuťově poznám rozdíl ve dvou odrůdách kávy. Mé testování se protáhlo, aniž bych to sama čekala. Během několika týdnů jsme na kolejích naší školy horem-dolem připravovali jak Kolumbii, tak i Nikaraguu. Po celou dobu jsem netestovala jen sebe, ale i své kamarády. Dávala jsem jim očichávat kávu ve všech podobách a krocích přípravy. Udivovala jsem se nad tím, jak vy lidé vnímáte ty drobné jemné rozdíly. Sladká vůně, trpká vůně. S chutí je to velice podobné. A o to víc mi přijde zvláštní, že mnohdy tyto detaily přehlížíte a už ani nevnímáte, co všechno vlastně kolem sebe cítíte. Schválně, když teď čtete tenhle článek, zastavte se, nadechněte se, a co cítíte?

Adel drzi sacek prazene kavy arabica z rodinne prazirny Don Franko

"Udivovala jsem se nad tím, jak vy lidé vnímáte ty drobné jemné rozdíly."

Nicméně zpět k výsledkům mého pokusu. Nebudu lhát, při první snaze o kávu z french pressu jsem necítila kdoví jak velký rozdíl v chuti Nikaragui a Kolumbie. Což mě docela zklamalo. Avšak s radostí můžu říct, že při dalších kvalitnějších přípravách jsem byla mile překvapená, že cítím odlišnost mezi chutí těchto dvou odrůd. Nemůžu říct, která z nich mi chutná víc, jelikož jeden den mi přijde lepší jedna, druhý den druhá. Hodně záleží na množství kávy, jejím namletí, konstelaci hvězd a aktuálním počasí na Antarktidě. Takže faktorů ovlivňujících chuť je hodně, ale pomalu přicházím na to, že mi budou chutnat jemnější tóny víc než ty ovocné. Z tohoto zjištění mě ještě víc nadchlo pomyšlení, že se možná naučím lépe rozeznat chuť dobré a špatné kávy. Což se mi v budoucnu potvrdilo při přípravě kávy v moka konvičce – ale o tom až příště…

 

Autorka článku: Adel Delongová


prazena kava arabica z rodinne prazirny don franko


 

nebo