Adel a Moka konvička


Co se naučím tentokrát? Když už mám teď úspěšně první přípravu (french press) zmáknutou, tak se směle vrhám na další. K Vánocům jsem dostala od sestry moka konvičku. Takže moje druhá příprava kávy bude MOKA KONVIČKA! TaDáá.

Ve chvíli, kdy jsem poprvé hledala informace o tom, co to vůbec moka konvička je, tak mě zaujala jedna zvláštní věc. Inspirací pro konstrukci byly stroje v prádelnách. Cože? To jako fakt? Tak si tak říkám, že možná ze mě taky jednou bude vynálezce, když se budu dostatečně dobře dívat na svět kolem sebe.

Nicméně, Honza z pražírny po mém prvním nezdařeném pokusu o french press usuzuje, že u moka konvičky bych měla být instruována předem, abych prý nepřišla k úrazu. Vysvětluje mi základní body v návodu. Plus mi říká věci jako: "namel si dostatečné množství kávy, ale zas to nepřežeň, namletá káva vydrží čerstvá jen chvíli a brzy přichází o vůni", "neutlačuj silou kávu v sítku, jen ji hezky zarovnej", nebo "proboha hlavně nezapomeň, že ta konvička bude pálit, tak na ni nesahej a drž ji jen za držátko". HaHaHa, jako bych tuto radu potřebovala slyšet. Já si vše poctivě zapisuju. Jelikož se cítím dostatečně zaškolená, nemůžu se dočkat, až si to poprvé zkusím sama.


Den D


Konečně nastal den D a já mám možnost vyzkoušet si svou fungl novou konvičku. K mému prvnímu pokusu si zvu i Šárku (další z řad mých kamarádů, které nutím pít kávu). Mám směnu na vrátnici, takže si s sebou z domu musím vzít vše potřebné. Balím si mlýnek, kávu, panáka (na měření zrnek), konvičku, učení a samozřejmě svačinu. Ještě v pokoji se mi stane menší nehoda, utrhne se mi ucho od plátěné tašky, ve které mám své věci, a vše se mi vysype. Ale nevadí, mou dobrou náladu nic nepřekazí! Zběžně tedy házím věci do batohu a pádím do práce.

Tak jdu na to. První bod: nalijte vodu do spodní nádobky těsně pod ventilek. Nic těžkého. Bod číslo dvě: Prostřední sítko naplňte středně mletou kávou (hruběji než na espresso). Pro mě to znamená - jemněji než na french press. Mám o trochu větší konvičku, takže musím namlít cca 2,5 - 3 panáky zrnek. Od prvního mletí mi už znatelně zesílily svaly, takže to není taková makačka jako kdysi, ale stále je to docela fuška. Šárka se mi směje, že nyní přichází na řadu má nejméně oblíbená část ,"nasypat ale nevysypat". Jo moc vtipné, ale na mou obranu - během uplynulého měsíce jsem kávu rozsypala jen jednou.

Když mám sítko plné a stůl utřený, tak mi zbývá jen třetí bod – zašroubujte dobře konvičku a dejte vařit. Honza z pražírny mě poučil: "jakmile voda v konvičce začne vřít, tak ztlum plamen". Bohužel, my na kolejích máme elektrické vařiče a u těch se to dělá dost blbě. Mám tedy za úkol vypnout sporák ve chvíli, kdy uslyším, že voda začala bublat. Dalším mým úkolem je sledovat čas, jak dlouho káva poteče z trubičky do vrchní nádobky – mělo by to být přibližně 30-60 vteřin.

Z těchto dvou důvodu mám víko konvičky otevřené a bedlivě sleduju vnitřek nádobky. Soustředím se, abych nepropásla ten správný moment. Soustředím se tak moc, že mi nejdřív nedochází, na co se to vlastně dívám. Na dně nádobky je nějaký předmět. Chvilku na něj zírám a přemýšlím co to je, pak ho ukazuji Šárce. Sice nevíme, o co se jedná, ale víme, že to určitě dovnitř nepatří! Rychle, než začne voda vytékat z trubičky, lovím předmět z konvičky. Vytahuji obyčejný plochý gumový kroužek. Koukám na Šárku, ona kouká na mě. V momentě, kdy krčíme rameny na znamení nevědomosti, mi to celé dojde.

 

Kroužek na dně konvičky poznávám. Ráno před prací, když se mi roztrhla taška a vysypaly se všechny věci, ležel na zemi vedle konvičky. Ve spěchu jsem nad tím nepřemýšlela a bezmyšlenkovitě jej vhodila dovnitř. Toto zjištění říkám Šárce a spolu s ní se směju vlastní blbosti. Celá tahle situace je přesto zvláštní, protože stále neznám původ kroužku. Ale nevadí, tím se budu zabývat jindy.

Svou pozornost opět obracím ke konvičce a sleduju dění. Už slyším, jak voda potichu bublá a už už vidím, jak se objevuje káva. Ještě pár vteřin a bude to, jsem napjatá jak kšandy. Určitě všichni chápete, v jak moc velkém šoku jsem byla, když mi káva začala místo vytékání z trubičky, vytékat z postranních otvorů mezi první nádobkou na vodu a druhou na kávu. Co se to děje? První vteřiny šoku opadly a mě zachvátila panika. S prosbou o pomoc se otáčím na Šárku, ta na mě ale jen zírá. Co mám teď s tím jako dělat? Cítím, jak mi žaludek (nebo srdce?) spadl až někam do kalhot. Avšak když mi padl pohled na kroužek v mé ruce, vše je jasné…


Jo tak, v té chvíli mě opustila veškerá naděje na to stát se profesionálním vařičem kávy. V ruce totiž držím těsnění konvičky.

 

Znáte ten pocit beznaděje, když musíte nutně něco rychle vymyslet, ale v hlavě máte vymeteno? Tak přesně tohle nebyl můj případ. Jsem holka z techniky, a to se na mých bryskních jednacích schopnostech pozná! Popadnu první věc (k mému štěstí to je látková utěrka) a mezeru mezi nádobkami ucpu. Můj vítězoslavný úsměv je oslňující. Situace je zachráněna. Volejte třikrát hurá!

Bohužel, kvůli ztracené vodě se kávy moc neudělalo. Šárka se na to dívá docela skepticky, ale mě zápal neopouští. Rozlévám nám hnědou tekutinu do šálků a ten svůj zvedám k ústům. V těchto chvílích se vždy ozve můj menší hendikep. Pro ty, kteří snad zapomněli (nevěřili byste, kolik lidí na to zapomíná a zejména lidi jako má matka nebo nejlepší kamarádka), tak nemám čich. Což bylo důvodem, proč jsem se kávy napila. Šárka ale ne. Zápach linoucí se z hrníčku jí to nedovolil. To, že je to naprosto odporná, přepálená a hořká tekutina poznávám až v momentě, kdy mi vypálí snad všechny chuťové pohárky v ústech, a mám dojem, že mi z toho umírá i pár mozkových buněk.

Rada pro Vás: Když se vám něco stane s konvičkou tak kávu buďto rovnou vylijte, nebo k tomu čichněte, nebo k tomu nechte čichnout někoho kompatibilního. No, anebo tomu dejte šanci, zkuste to a pak to vylijte.

A jak to celé dopadlo? Po prvním neúspěchu mě veškerá chuť na kafe přešla. Nebudu vám lhát, byla to fakt síla. Ale co už… chybami se člověk učí, no ne? S Šárkou jsme to zkusili ještě jednou, pro změnu i s těsnícím kroužkem na dobrém místě. Ráda bych vám teď řekla, že to bylo skvělé kafe, ale pravda je taková, že ani na druhý pokus to nebyla žádná sláva.

Teď už je to nějaký ten pátek od mého prvního debaklu, mám za sebou spousty pokusů – jak úspěšných, tak i těch méně úspěšných. Zjistila jsem, že vaření na elektrické plotýnce není úplně ideální. Kdybyste někdo znal nějaký dobrý fígl jak připravit kafe v moka konvičce na elektrice, tak mi dejte prosím vědět. Beru cokoliv. Zatím jsem zkusila vodu předvařit a nalít ji do nádobky už „hotovou“. Naneštěstí se tohohle kavového experimentu napil i kamarád. Od té doby už za mnou na kafe nepřišel. Takže předvařenou vodu nedoporučuji. Na druhou stranu jeden čas (trvalo to asi týden), jsem po kávě měla pocit, že cítím v ústech připálené vánoční perníčky. Na vysvětlenou – docela ta pachuť byla příjemná, ale za nic na světě nemůžu přijít na to, čím to bylo.

Závěrem bych chtěla říct, že káva mě stále překvapuje. Každé ráno si uvařím jeden šálek a každé ráno mi připadá, že to není ta stejná káva jako předchozího dne. Je to jako objevovat nový svět. Zatím jsme na začátku, zatím vidím jen matné obrysy něčeho, o čem ještě moc nevím.

Autorka článku: Adel Delongová

 

Tip: Přečtete si, jak Adel "bojovala" s French pressem

 


nabidka zde - balicek Degustator je slozen ze 4 praktickych sacku naplnenych prazenou kavou z rodinne prazirny Don Franko